Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Nesmíte to na mě nikomu říct. Chodím fotit, abych mohl poslouchat krásnou hudbu. Vážně.
A dokonce k tomu nepotřebuji externí reproduktor ani mp3 přehrávač. Tu hudbu slyším jenom já. Ta hudba zní uvnitř. Přichází ke mně. A ta vnitřní hudba je minimálně polovina celého prožitku dané chvíle.
Když jsem např. o Vánocích přes hladinu Rožmberka pozoroval tento východ slunce nad Třeboní, v hlavě mi znělo radostné Rybovo Gloria.
Rybník Bičan byste ještě na mapách z devatenáctého století těžko hledali.
Ve Státním oblastním archivu v Třeboni je k dohledání návrh glorietu (pavilonku) z doby kolem roku 1870.
Podzim na Třeboňsku, to nejsou jen barevné hráze rybníků, tahy divokých hus, výlovy, ale i překrásná mlžná rána.
Možná si řeknete, že zvát na výlet ke Zlaté stoce je nošením dříví do lesa. Tu přece zná každý.
Pokud bychom si rybniční krajinu Třeboňska přirovnali k lidskému tělu, pak jejími cévami by byly stoky.
