Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Historie Divadla J. K. Tyla

Jen málo českých měst se může pochlubit tak bohatou divadelní tradicí a zároveň jednou z nejstarších dochovaných opon jako město Třeboň. 


 

Archivní zprávy dokládají uvádění divadelních her již od poloviny 16. století. Tehdy to byli mniši augustiniánského kláštera, kteří hráli hry především s biblickými náměty. V období po Bílé hoře zprávy o třeboňském divadle téměř na dobu jednoho století zanikají a začínají se objevovat až od druhé poloviny 18. století. Výsledkem tehdejšího rozvoje divadelnictví bylo roku 1797 zřízení stálého divadelního sálu nad někdejší spilkou měšťanského pivovaru (dnešní Výstavní sál Pod věží). Sál byl vybaven přenosným jevištěm se 6 scénami včetně kulis zakoupeným ze zrušeného třeboňského kláštera (1785). Když byl v roce 1799 upraven i v zámku sál na divadlo, hráli městští ochotníci spolu se zámeckými úředníky střídavě na obou scénách.

V roce 1822 došlo po jednom představení k rozkolu mezi zámeckými ochotníky a právovárečnými měšťany o výtěžek z představení. Neshoda vedla třeboňské měšťany k rozhodnutí postavit si vlastní divadelní budovu. K tomu byl vybrán prostor sladovny bývalého pivovaru, který po požáru roku 1781 zůstal v sutinách. V roce 1832 bylo na spáleništi bývalé měšťanské sladovny započato se stavbou nového prostornějšího divadla. Zásluhou purkmistra Viléma Fiskaliho postupovala stavba poměrně rychle a tak již 8. dubna 1833 bylo divadlo slavnostně otevřeno. Po německém prologu složeném místním autorem Frant. Metzem byly sehrány dvě jednoaktovky – jedna německá Der Theaterunternehmer a jedna z němčiny do češtiny přeložená veselohra Já se nikdy nemejlím aneb Vrchník Petrovských. Na zakončení zazněl epilog v češtině. V novém divadle se střídali domácí ochotníci s kočujícími hereckými společnostmi.

Mezi řadou divadelních společností zavítala do Třeboně i společnost ředitele Josefa Kullase s Tylem jako hercem i autorem her, tedy s výhradně českým repertoárem. Poprvé to bylo v roce 1852. J. K. Tyl tu hostoval od 10. ledna do 9. března. Bydlel v Husově ulici čp. 11. Z Tylových her uvidělo třeboňské obecenstvo Paní Marjánku, matku pluku, Paličovu dceru, Bankrotáře a kramářku, Pražského flamendra, Slepého mládence a Strakonického dudáka. Návštěvy představení byly velmi pěkné, a tak Tyl odjížděl bez finančních starostí. Vrátil se do Třeboně ještě jednou. Bylo to v roce 1856, opět v lednu a únoru. Tyl byl již nemocný. Vojtěch Zítek, nadšený třeboňský divadelní ochotník, zpěvák a hudebník, kancelista okresního soudu, poskytl toho roku Tylově rodině bezplatný příbytek v zahradním domku u Zlaté stoky nedaleko Hradecké brány. Devítičlenná rodina Tyla s pěti dětmi tu po tři měsíce obývala na dvaceti metrech čtverečních dvě malé světničky. Tylovy dopisy psané v té době z Třeboně ilustrují jeho těžký boj o uhájení holé životní existence. „Co jsou mi platná krásná slova, když mě drží hladová opravdivost v klepetech a svírá mě, až mi krev ubíhá,“ napsal tehdy svému hradeckému příteli Karlu Osomovi. Koncem února vystoupil Tyl na prknech našeho divadla ve svém životě naposledy. Bylo to v jeho oblíbené hře Chudý kejklíř v roli kejklíře Herzoga. Ztvárnil tu kus svého strastiplného života. Na konci představení se zhroutil. Obecenstvo tleskalo v domnění, že jde o mistrovský herecký výkon a netušilo, že zhroucení bylo skutečné, že Tyl tu dohrával svůj skutečný život. Tehdy se těžce nemocného Tyla ujal městský ranhojič Ludvík Frosch, chvalně známý lidumil. Tyl se zotavil, Třeboň opustil, ale svoji poslední roli dohrál 11. července 1856, kdy v Plzni zemřel.

Mezi dalšími význačnými hostujícími spolky je třeba zmínit hereckou společnost ředitele Čížka z Jindřichova Hradce, která tu hostovala v roce 1865.
Spolek divadelních ochotníků po krizi v roce 1863 byl roku 1865 přičiněním soudního aktuára Josefa Volence znovu uveden v život, v rozmezí let 1865–1870 sehrál spolek na 30 úspěšných her. Roku 1871 si po dohodě s právovárečníky vypůjčil výbor u zdejší záložny potřebný kapitál a dal divadlo svým nákladem přestavět a rozšířit. Místo dosavadních sedmi lóží jich bylo zřízeno patnáct, nad nimi postavena galerie, upraveny nové šatny pro herce a celé divadlo bylo vymalováno od akademického malíře Skály z Písku, jenž předcházejícího roku (1870) maloval také sál Občanské besedy.

 

Od Skály pochází též hlavní opona – řecký bůh Apollo, vůdce devíti Múz věd a umění přivádí je do Třeboně – vpředu Thalia, bohyně veselohry s bohyní truchlohry Melpomené a za nimi ostatní jejich družky. V hledišti je zavěšen lustr z buquoyských skláren na Novohradsku. Slavnostní otevření přestavěného divadla proběhlo 10. března 1872 pěvecko-hudební akademií a provedením Benedixovy veselohry Svéhlavost.

Vyjmenovat všechny divadelní společnosti a herecké osobnosti, které stály na prknech třeboňského divadla není možné. Připomeňme alespoň některá jména slavných osobností. Z herců Otýlie Sklenářová – Malá (1879), Jindřich Mošna (1876), z hudebníků houslista Otakar Ševčík s violoncellistou Theobaldem Kretschmannem (1874), s Pěslavem hostoval František Ondříček (1888), Jan Kubelík (1889). Nejslavnější byl koncert Pěslavu s Antonínem Dvořákem, Hanušem Vihanem a Ferdinandem Lachnerem (1892). V divadle vystupovali i slavní pěvci, např. Ema Destinnová (1919) a ve 40. letech minulého století Stanislav Muž a další pěvci Národního divadla.

Požár Národního divadla v Praze a Okružního divadla ve Vídni měl za následek vydání nového divadelního zákona r. 1882 a zostřený bezpečnostní dozor na všechna divadla v monarchii, což nakonec vedlo 6. července 1904 k uzavření divadla. Ochotníci a kočující herecké společnosti hrávali pak v restauraci u zastávky, v Besedě nebo v sále Na Novém světě. Teprve až rok 1918 vysvobodil i třeboňskou divadelní múzu z jejího zakletí. V divadle byly provedeny v zájmu bezpečnosti nutné stavební adaptace a 14. prosince 1918 divadlo bylo znovu slavnostně otevřelo. Další důkladná oprava divadla proběhla v roce 1924 zásluhou zdejšího stavitele Smrže.

Po skončení druhé světové války bylo třeboňské divadlo pro havarijní stav v roce 1952 uzavřeno. V roce 1955 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce, která byla završena v roce 1962 a divadlo se opět stalo centrem třeboňského kulturního života. Projekt byl dílem arch. Josefa Fidry v Č. Budějovic. Rekonstrukci provedly Pozemní stavby z Č. Budějovic a na restaurátorských pracích se podíleli Milan Schiller a František Mayerhofer (opona), Jan Holešínský (malby interiéru) a Karel Bezděk (truhlářské práce na lóžích a balkonu).
„Očekáváme, že znovuotevření divadla bude začátkem rozvoje iniciativy všech kulturních institucí ve městě, především divadelních ochotníků při Osvětové besedě, kteří svou činností v novém divadle se mohou stát významným činitelem tvorby socialistické kultury v našem městě. Jen tak bude restaurované divadlo sloužit lidu, který si je vybudoval, a trvale uspokojovat jeho rostoucí kulturní úroveň a požadavky, jen trak se bude moci podílet na výchově nového socialistického člověka,“ psalo se v úvodu Výroční zprávy Rady Osvětové besedy v Třeboni v r. 1962 s názvem „Co nevíte o třeboňském divadle.
Své místo zde má i ochotnické divadlo. V roce 1968 se zde konal první ročník přehlídky ochotnických souborů Jihočeského kraje Divadelní Třeboň.
Poslední úprava průčelí budovy divadla a vstupní haly proběhla v roce 2004.

(Čerpáno z publikace „Co nevíte o třeboňském divadle“ autora V. Hadače, kterou vydala Osvětová beseda v Třeboni v r. 1962, a z článku Divadlo J. K. Tyla v Třeboni autorky PhDr. J. Psíkové)


Kalendář akcí
<< březen 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Kulturní přehled
Březen 2024
(pdf, 76,8 kB)
Facebook

Pozvánky do Třeboně

Webová kamera