Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Daniel Matejča, Jan Schulmeister

Hudební mládí v Třeboni

Datum konání akce:12.7.2023
Čas konání:19:30 - 21:00
Cena:250 - 350 Kč
Místo:Divadlo J. K. Tyla
Organizátor:Spolek Třeboňská nocturna
On-line:Akce již proběhla a nelze se přihlásit

Daniel Matejča – housle
Jan Schulmeister – klavír

Program:

Arvo Pärt
Fratres pro housle a klavír

Leoš Janáček
Klavírní sonáta 1.X.1905 („Z ulice“)
Předtucha (Con moto)
Smrt (Adagio)

Bohuslav Martinů
Česká rapsodie pro housle a klavír
Lento – Andante poco moderato – Moderato – Allegretto – Adagio – Allegro non troppo

Eugène Ysaÿe
Sonáta pro housle sólo č. 2 a moll, op. 27 „À Jacques Thibaud“
Obsession (Prélude. Poco vivace)
Malinconia (Poco lento)
Danse Des Ombres (Sarabande. Lento)
Les furies (Allegro furioso)

Rainhold Glier
Romance D dur pro housle a klavír op. 3

Béla Bartók
Rumunské tance pro housle a klavír Sz. 56
Jocul cu bâta (Tanec s hůlkou)
Brâul (Kolový tanec)
Pe loc (Dupák)
Buciumeana (Tanec z Bucia)
Poarga românesca (Rumunská polka)
Mânuntelul (Dva rychlé tance)

Titul Fratres nese několik skladeb estonského skladatele Arvo Pärta (*1935), přesněji řečeno skupina skladeb, napsaná koncem sedmdesátých let 20. století. Skladatel v nich fixoval notovým zápisem pouze tónovou výšku a rytmus. Instrumentální obsazení, dynamika a tempo jsou interpretovou, který se tak stává svým způsobem spoluautorem díla. Původní verze z roku 1977 měla podtitul „tříhlasá hudba pro nové nebo staré nástroje“. Existuje tak verze pro soubory violoncell, smyčcový orchestr a bicí nástroje či pro violoncello sólo. Ve verzi pro housle a klavír uvedl Fratres Gidon Kremer. Základ tónového materiálu tvoří interval čisté kvinty, v časových úsecích se varíruje melodické schéma v nepravidelných rytmech. Napětí je dosahováno neustálými proměnami trvání těchto úseků v čase a narůstáním dynamiky, po dosažení vrcholu dynamika opět opadá a napětí zaniká.

Vznik jediné klavírní sonáty Leoše Janáčka (1854–1928) podnítila tragická událost z doby bojů o českou univerzitu v tehdy převážně německojazyčném Brně. Na 1. října 1905 byl do Brna svolán sjezd (Volkstag) zástupců Němců z Čech, Moravy a Rakouska, na nějž české obyvatelstvo odpovědělo manifestací, při které došlo ke střetu obou táborů. Nepokoje se přelily do dalšího dne, zasáhlo vojsko a před vchodem do Besedního domu byl smrtelně raněn truhlářský pomocník František Pavlík. Jeho pohřeb 4. října se stal dalším projevem českého národního smýšlení. Janáček se manifestace 1. října zúčastnil a událost pro něj znamenala silný impuls. Sonáta měla původně tři věty a mimohudební podnět jej vedl při formální výstavbě díla, o výsledku však nebyl přesvědčen a třetí větu – smuteční pochod – ještě před prvním provedením v Klubu přátel umění v Brně 27. ledna 1906 zničil. Při premiéře tehdy zazněly pod názvy „Předtucha“ a „Elegie“ dvě zbylé věty a skladba nesla souhrnné označení Z ulice 1. října 1905. Když došlo později k provedení v Praze, odsoudil Janáček v náhlém záchvatu autokritičnosti i tyto dvě věty; podle vlastního vyjádření je hodil do Vltavy. Zůstaly naštěstí zachovány v opise u první interpretky, klavíristky Ludmily Tučkové. Teprve u příležitosti oslav svých sedmdesátin roku 1924 svolil Janáček k vydání skladby v nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy a připojil k ní vlastní motto a věnování: „Bílý mramor schodiště Besedního domu v Brně. Klesá tu zbrocen krví prostý dělník František Pavlík. Přišel jen horovat za vysoké učení a byl ubit surovými vrahy. Památce dělníka probodeného při manifestacích za univerzitu v Brně.“ První věta ilustruje atmosféru, nabitou rostoucím napětím, vytváří ji tvrdošíjný rytmus a neodbytná figurace, působící jako utkvělá představa. Druhou větu otevírá obměněný motiv první věty jako kontrast mrtvolného ticha. Střídání eruptivních výbuchů a zastavení jakoby v úděsu ústí do závěrečného tichého doznění.

Českou rapsodii pro housle a klavír dokončil Bohuslav Martinů (1890–1959) v červenci 1945 v South Orleans ve Spojených státech. Martinů se tehdy setkal s houslovým virtuosem Fritzem Kreislerem (1875–1962), kterého obdivoval svět už v době skladatelova dětství. Ve skladbě se setkaly dvě vzpomínky – Kreislerova proslulost a vzpomínka na mládí a domov, podpořená upomínkou na dalšího umělce uplynulých časů, českého houslistu Františka Ondříčka a jeho skladbu Česká rapsodie, která vychází z melodie Františka Škroupa „Kde domov můj“. Martinů použil název Česká rapsodie už pro svou kantátu z roku 1918, skladby spjaté s koncem první světové války. Nyní celý svět očekával konec té druhé, jejíž plné hrůzy budou teprve odhaleny. Česká rapsodie pro housle a klavír je jednovětá volná fantazie, v níž jsou rozpoznatelné čtyři úseky. Po úvodním dílu přichází taneční část, následuje pomalý, lyrický úsek a temperamentní vyvrcholení.

Belgický houslista Eugène Ysaÿe (1858–1931) patřil k nejproslulejším umělcům své generace. Už v sedmi letech byl přijat na konzervatoř v rodném Lutychu, pokračoval na konzervatoři v Bruselu, kde se stal žákem Henryka Wieniawského a podporoval jej také další virtuos Henri Vieuxtemps. Jako mnozí interpretační umělci jeho generace byl Ysaÿe zároveň skladatelem, ve svých kompozicích rozvíjel možnosti houslové hry. Přispěl k obměně vedení smyčce, která umožnila hráčům další rozvinutí techniky, výrazu a plnosti tónu. Začínal jako koncertní mistr orchestru, který založil kapelník Benjamin Bilse (Bilse’sche Kapelle), z níž později vyrostlo jádro Berlínských filharmoniků. Sólová kariéra Eugèna Ysaÿe se datuje od roku 1885, kdy po velkém úspěchu v Paříži podnikl koncertní turné po Evropě a Spojených státech. Řadu let vyučoval na bruselské konzervatoři, založil také vlastní smyčcové kvarteto Quatuor Ysaÿe. Od roku 1894 organizoval v Bruselu koncertní řadu Société des Concerts Ysaÿe. Roku 1903 vystoupil v Praze na koncertě České jednoty pro orchestrální hudbu za řízení Oskara Nedbala jako sólista Koncertu pro housle d moll Maxe Brucha. Kritika obdivovala jeho dokonale pružný, neobvykle dlouhý a lehký smyk, patos přednesu, měkký stisk strun a vyrovnaný zvuk. První světovou válku prožil ve Spojených státech jako dirigent Cincinnati Symphony Orchestra. Dirigování a organizační činnosti se věnoval i poté, co jeho sólistickou kariéru ukončily zdravotní problémy. Každou ze Šesti sonát pro sólové housle op. 27 z roku 1924 věnoval některému ze svých podobně proslulých kolegů. Druhou z nich, v níž cituje motiv ze sólové Partity E dur (BWV 1006) Johanna Sebastiana Bacha, přiřkl francouzskému houslistovi Jacquesu Thibaudovi (1880–1953).

Skladatel Reinhold Glier (1875–1956) pocházel z Kyjeva, kde byl jeho učitelem houslí Otakar Ševčík, na moskevské konzervatoři ho učil další český houslista Jan Hřímalý. Glier (později užíval francouzskou podobu jména Glière) se sám později stal úspěšným pedagogem, k jeho žákům patřil například Sergej Prokofjev. Využitím folklorních inspirací navázal na tradici ruské národní školy, úspěšný byl jako autor baletů, oper, písní, komorní hudby pro různá obsazení, také hudby pro film. Romance pro housle a klavír op. 3 vznikla roku 1902. Ani ne pětiminutová skladba je charakteristickým dílem pozdně romantického slohu, melancholické zasnění i vášnivá vzepětí a zpěvná melodika, citlivě podporované převážně akordickou sazbou klavírního doprovodu poskytují houslistovi prostor pro rozvinutí tónu ve velkých melodických obloucích.
Během 19. století se staly oblíbenou součástí hudebních skladeb prvky folkloru jako výraz romantického obdivu k lidové kultuře. Ve výsostně stylizované podobě je nalezneme v tvorbě Franze Liszta, Johannesa Brahmse, Antonína Dvořáka, George Enescu a dalších skladatelů, pochopitelně také v díle Bély Bartóka (1881–1945). Bartók se řadu let zabýval sběratelskou činností jako etnomuzikolog, lidový element u něj vzbuzoval historický i tvůrčí zájem. Vědecky se lidovou hudbou začal zabývat roku 1905. Tehdy také začal upravovat lidové písně pro koncertní využití. V létě 1909 odjel Bartók do Sedmihradska (které tehdy patřilo k Uhrám), kde sbíral lidové písně a vytvořil z nich antologii. Výsledkem cesty byly nejen zápisy autentického folkloru, ale také inspirace k vlastním tanečním stylizacím. Roku 1915 vytvořil suitu Rumunských tanců pro klavír, později je přepracoval pro orchestr a následovala úprava pro housle a klavír. Úvodní mužský tanec s hůlkou pochází z oblasti města Turdy v kraji Kluž, tanec číslo 2 je z Torontálu. Třetí „dupák“ je párový tanec rovněž z Torontálu, řadový tanec č. 4 je z oblasti Buciumi. Rumunská polka je ve skutečnosti tanec se střídavým metrem. Cyklus uzavírají dva rychlé tance z krajů Bihoru a Turda. Přes uměleckou stylizaci zachoval Bartók zemitý, rustikální charakter původních tanců.

Daniel Matejča (nar. 2005) začal jako pětiletý studovat u Ivana Štrause. Mezi úspěchy mladého houslisty se řadí například 1. místa na Mezinárodní houslové soutěži mistra Josefa Muziky v letech 2013–2017, absolutní vítězství soutěže ZUŠ v roce 2017, v letech 2016 a 2018 obsadil 1. místo v Kocianově mezinárodní soutěži a v roce 2019 se stal jejím laureátem. Téhož roku obsadil 1. místo na soutěži Jugend Musiziert v Halle, s Libereckým symfonickým orchestrem se toho roku představil v rodném Liberci s Mendelssohnovým Houslovým koncertem. V roce 2020 získal v mezinárodní houslové soutěži Georga Phillipa Telemanna v Polské Poznani 1. cenu, téhož roku také 2. cenu na mezinárodní soutěži Concertino Praga, ve finále hrál v Rudolfinu za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu Prokofjevův Houslový koncert č. 1, který roku 2021 natočil s Pardubickou filharmonií. V roce 2021 složil přijímací zkoušku na AMU v Praze, kde pokračuje ve studiu u Ivana Štrause. Zúčastnil se mistrovských kurzů pod vedením Jiřího Vodičky a Christiana Tetzlaffa, organizovaných Českou filharmonií, kurzů na Akademii v Imole, kde pracoval s Mauriziem Scirarrettou a s Borisem Belkinem, Liberec International Violin Academy, International Music Academy Orpheus ve Vídni. Během těchto kurzů pracuje také se zahraničními profesory, jako např. Stephen Schipps, Simon James nebo Michael Frischenschlager. V roce 2022 zvítězil na Eurovizní soutěži mladých hudebníků v Montpelliere. Daniel Matejča vystupuje ve Francii, Itálii, Polsku, Německu, Rakousku, Spojených arabských emirátech, Turecku a dalších zemích. Pro label Supraphon natočil sonáty Eugèna Ysaÿeho.

Jan Schulmeister (nar. 2006) se hře na klavír věnuje od pěti let, v současné době je studentem prvního ročníku Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži a zkušenosti sbírá také účastí na mistrovských interpretačních kurzech. Už od sedmi let se pravidelně účastní národních i mezinárodních klavírních soutěží. Z téměř třicítky prestižních soutěží si odvezl ceny, jen namátkou to byly César Franck Piano Competition (Švýcarsko), Piano Talents (Itálie), Manhattan International Competition (USA), Virtuosi per musica di pianoforte, Amadeus, Beethovenovy Teplice a další. Sám považuje za jeden z největších úspěchů účast ve finále Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga v letech 2020 (Čestné uznání 1. stupně a 1. cena Evropské unie hudebních soutěží pro mládež) a 2021 (2. cena, Cena publika a Cena pro nejlepšího českého účastníka). Soutěžní úspěchy mu otevřely cestu ke spolupráci s významnými orchestry a dirigenty. Jako absolutní vítěz mezinárodní soutěže Amadeus vystoupil s Filharmonií Brno pod taktovkou Dennise Russella Daviese. Hrál také pod taktovkou Tomáše Netopila s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín v projektu „Malí velcí filharmonici“. V rámci finálových večerů Concertina Praga vystoupil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením Jiřího Rožně a Vahana Mardirossiana.
Pravidelně vystupuje s Wihanovým kvartetem. Jako sólista koncertuje kromě tuzemska ve Švýcarsku, Velké Británii, Itálii, Rakousku, Severní Makedonii, účinkoval na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Hudba v zahradách a zámku Kroměříž, na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních. V roce 2018 se stal nejmladším členem sdružení PETROF Art Family. I přes své mládí má již na kontě tři CD pro společnost PETROF a ArcoDiva.


Kalendář akcí
<< březen 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Aktuálně

Velikonoční hrkání v Třeboni

28. - 30. března
V Třeboni již pátým rokem budou doplňovat velikonoční obřady v místním chrámu sv. Jiljí a Panny Marie Královny tematicky zaměřené průvody hrkání. Cílem je přenést atmosféru křesťanských Velikonoc do veřejného prostoru.

Velikonoční trh na Masarykově náměstí

30. března od 9 do 17 hodin
Zveme na velikonočně laděný řemeslný trh s kulturním programem. Čeká na vás pletení pomlázek, výroba velikonočních dekorací, koledníci na chůdách, dudácká kapela, velikonoční pohádka pro děti a spousta dalšího. Přijďte přivítat svátky jara na Masarykovo náměstí v Třeboni!

Velikonoční pohádka ze zahrádky

30. března v 15.30
Je jaro a to má paní Příroda své rozmary. Chvilku je zima, chvilku svítí sluníčko, nebo padá sníh. Ovšem jaro už je opravdu cítit ve vzduchu. A s jarem přichází Velikonoce, nejkrásnější svátky jara. A tak není divu, že na zahrádce už jsou všichni celí nedočkaví. A nejvíc malý Péťa Zahrádka, který tam s babičkou všechno chystá. Pohádka pro děti na velikonoční sobotní odpoledne.

... přejít do archivu aktualit