Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Dům na rohu náměstí a Březanovy ulice, známý dnes jako „Lékárna“, právě výrazně mění svou podobu. Při obnově, která dům promění v galerii, se totiž ukázalo, že se pod novodobou omítkou dodnes dochovala původní omítka renesanční a nic nebrání jejímu restaurování. Domu se tak po staletích vrátí fasáda, kterou měl v době Petra Voka z Rožmberka.
Dům vznikl jako Rožmberská bibliotéka, na samém počátku 17. století poté, co se Petr Vok přestěhoval z Krumlova na Třeboň a potřeboval nové prostory pro uložení své knihovny, archivu a uměleckých děl. Umístěny byly v patře budovy, kde byly v té době pouze dva rozlehlé sály, přístupné ze zámku pomocí dlouhé chodby; v jižním a východním křídle budovy byla knihovna a v severním křídle kunstkomora. V přízemí byly od počátku byty, složené z vytápěného pokoje s koutem na vaření a záchodem ve výklenku ve zdi, a nevytápěnou místností na spaní. Dodnes jsou zachované téměř všechny renesanční konstrukce přízemí, včetně kleneb, reliktů dýmníků a záchodových nik, a také strop a krov v severním křídle.
Snad již v baroku vznikla na rohu budovy směrem do náměstí v přízemí lékárna a prostory za ní byly upraveny na „laboratorium“ a byt lékárníka. V patře byly sály příčkami rozděleny na chodby lemující nádvoří, pokoje pro zámecké hosty (v jižním křídle) a byt lékaře. Nad jižním a východním křídlem vznikly nové stropy a krov.
Další větší změny pak proběhly až v době socialismu, kdy byla celá budova necitlivě upravena. Zničeny byly všechny dveře a okna, podlahy byly nahrazeny betonovými a původní sgrafito bylo překryto silnou vrstvou nové omítky s vysokým obsahem cementu. Nová fasáda byla přitom vytvořena jinou technikou než ta renesanční (místo jednovrstvého byla užita technika dvouvrstvého sgrafita) a její výtvarná podoba byla značně zjednodušená.
Průzkum, který proběhl před zahájením právě probíhajících prací, prokázal, že se pod vrstvou omítky ze 70. let dochovaly omítky původní a v dobrém stavu jsou přibližně na dvou třetinách plochy. Památkáři a majitel domu se proto shodli, že je možné odhalení a restaurování renesanční fasády a obnova domu v jeho původní, tmavě šedé, podobě.
Ačkoli je kombinace tmavě šedých bos se světlými rytými linkami méně častá, nacházíme k ní analogie (nejen) v jižních Čechách. Nejzajímavější z nich je iluzivně malovaná fasáda (chiaroscuro) Nového purkrabství na druhém nádvoří zámku v Českém Krumlově. S třeboňským objektem jej spojuje doba vzniku i rožmberská patronace. Zdá se při tom, že bibliotéka byla v době svého vzniku záměrně barevně odlišena od dalších budov zámku. „Existující analogie a především materiálový průzkum tmavých bos na třeboňské bibliotéce byly dostatečnými důvody pro obnovení renesančního charakteru fasády tohoto domu.“ vysvětluje Anežka Mikulcová z Národního památkového ústavu.
Jana Tichá, NPÚ
