Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Název obce jistě souvisí s písčitou "suchou" krajinou, kde se snad těžilo i stříbro. Původní osada se připomíná již ve 12. století na Vitorazské stezce. Městečko prodal roku 1362 Lutold z Landštejna Rožmberkům. Cenný je gotický kostel sv. Mikuláše postavený před rokem 1363, přestavěný roku 1493 a doplněný věží z roku 1820.
Zajímavé je, že na zdejší farnosti dosluhoval svůj kněžský život i proslulý enšpígl Matěj Kozka z Rynárce, u něhož na borovanském klášteře sloužil Krčín. Kozkovu pozůstalost po roce 1566 objevil i rybníkář Mikuláš Rutard.
V době třicetileté války se městečko stává císařským majetkem. Roku 1625 zde byla tavírna stříbrné rudy (převážně dovážené z Rudolfova a Ratiboře), ale také huť, kde se měly roku 1787 odlévat zvony pro vyhořelý kostel sv. Jiljí v Třeboni. Jisté je, že zde byla později sklárna, která v roce 1880 zaměstnávala na 300 lidí. Zanikla až kolem roku 1940.
U mostku přes Lužnici je barokní kaple z 2. poloviny 18. století.
Převzato z: Průvodce po rybnících, památkách a hospůdkách Třeboňska, Miroslav Hule
