Po neradostných časech třicetileté války získává Třeboň do svého majetku rod Schwarzenbergů. Za jejich vlády nastává nový rozkvět města a celého panství.
Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu (1615–1683), byl rakouský a český šlechtic, významný diplomat a polyglot, zakladatel rodového panství v Českých zemích. Po třicetileté válce získal třeboňské panství v zuboženém stavu. Jako velmi schopný hospodář a politik však nastartoval jeho nový hospodářský rozvoj.
Johann Georg de Hamilton (1672–1737) proslul jako malíř zejména bravurními olejomalbami s loveckými náměty a dokonale přesnými portréty koní a psů. Na zámku Třeboň pracoval pro knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu.
Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) se významně zasloužil o modernizaci hospodářství a průmyslu na schwarzenberském dominiu, prováděl promyšlené a revoluční reformy v lesnictví, zemědělství a rybníkářství. U rybníka Svět v Domaníně nechal vystavět monumentální Schwarzenberskou hrobku. Jeho zásluhou dosáhly jižní Čechy nevídané transformace a následného ekonomického zázraku, který neměl na starém kontinentě obdoby.
Eleonora ze Schwarzenbergu (1812–1873) byla společně s manželem Janem Adolfem II. obdivovatelkou anglické kultury. Měla značný podíl na realizaci přestavby zámku Hluboká v romantickém stylu anglické neogotiky a stavby monumentální rodové hrobky u Třeboně. Zasloužila se také o obnovu třeboňského zámeckého parku. Podporovala výchovu dívek. V třeboňském klášteře zřídila dívčí školu pod péčí řádu boromejek.
Václav Hucek (1820–1912), třeboňský učitel, kronikář, vážený měšťan a vlastenec, spoluzakladatel různých spolků v Třeboni (Pěslav, Měšťanská beseda, včelařský spolek Svornost atd.) založil se svou dcerou Bertou také slávu třeboňských lázní. V roce 1883 otevřel a do roku 1909 osobně provozoval první třeboňský lázeňský dům. Bertiny lázně dnes stojí na jeho místě a nesou jméno jeho dcery Berty.
Berta Hucková (1857–1887) byla velmi vzdělaná dívka a patřila k prvním emancipovaným ženám 19. století. Hra na housle a klavír a umění zpívat jí umožnilo vystupovat od dětství na veřejnosti. Zúčastňovala se také dobročinných akcí. Její hlavní zásluhou byla spoluúčast na založení prvních slatinných lázní v Třeboni v roce 1883. Byla autorkou původních plánů pro lázeňskou budovu u Zlaté stoky, kterou na své náklady její otec postavil. Zemřela předčasně v nedožitých 30 letech na akutní zánět mozku.
Josef Šusta (1835–1914), ředitel schwarzenberského velkostatku a zakladatel moderního chovu ryb, se zabýval důkladným studiem rybníkářství, především poznáním výživy kapra. Svými poznatky, které byly ihned zužitkovány v praxi, postavil rybniční hospodaření na vědecký základ. Pod jeho vedením se rybáři zaměřili na letnění rybníků s odvodněním dna, hnojení a vápnění rybníků a přikrmování kaprů.
