Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu

Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu se narodil jako druhorozený syn hraběte Adama ze Schwarzenbergu ve Weibelskirchenu dne 20. září roku 1615. Jeho zrození matka zaplatila životem, proto byl spolu se svým starším bratrem vychováván u babičky a pak studovali oba spolu na královské akademii v Paříži. Zde získali přístup až ke královskému dvoru a stýkali se i s proslulým ministrem kardinálem de Richelieu. 0d roku 1631 si doplňovali své vzdělání tím, že cestovali po Německu, Holandsku, Francii a Itálii. Při návratu do vlasti se však v rodině odehrála tragédie, která Adolfův život zcela změnila. V Kolíně nad Rýnem totiž zemřel v roce 1836 jeho starší bratr František Hartrad. 0d té chvíle se všecky rodové ambice soustředily jen na Jana Adolfa.

Ačkoliv byl původně určen ke stavu duchovnímu a od roku 1635 dosáhl dokonce přijetí do řádu Johanitů a udělení komendy v Pomořanech, musel se nyní věnovat nástupnickým povinnostem a vstoupit do veřejného života. Zvolil si službu při rakouském císařském dvoře, a již roku 1637 byl potvrzen v hodnosti komořího. Brzy následovala skvělá úřední kariéra. Již roku l640 byl císařským říšským dvorským radou a členem císařské válečné rady. Brzy po tom vstoupil do služeb arcivévody Leopolda Viléma, biskupa olomouckého, jenž byl v roce 1647 jmenován místodržícím v Nizozemsku. Sem jej také hrabě Schwarzenberg doprovázel a setrval s ním zde celých šest let. Jeho kariéra se blížila k vrcholu. V roce 1648 se stal skutečným císařským tajným radou a o dva roky později dosáhl vysokého vyznamenání, španělský řád zlatého rouna.

V té době také končila jeho holandská anabáze a v roce 1653 se odebral definitivně do Vídně. Arcivévoda se mu za jeho služby skvěle odměnil. Před svou smrtí mu odkázal 250.000 zlatých a několik drahocenných gobelínů. Nyní si Schwarzenberg začal budovat kariéru v Rakousku. Jeho vliv neustále narůstal a brzy přehrál do té doby nejmocnějšího muže monarchie, knížete Václava Eusebia z Lobkovic. Skvělý 14. červenec roku 1670 mu přinesl povýšení do stavu říšských knížat podle práva prvorozenství a hrabství schwarzenberské prohlásil císař za "hrabství okněžněné". Přicházel jeden úspěch za druhým. Panovník jej v roce 1671 vyznamenal "velkým palatinátem", což byla výsada, jež mu dovolovala též povyšovat do stavu šlechtického a hlavně mohl razit vlastní mince. Tohoto práva užil však až roku 1682, kdy začal razit plně hodnotné dukáty a tolary.

Životní dráha hraběte a později knížete Jana Adolfa nebyla sice lehká, ale nesmírnou pílí a skvělými diplomatickými tahy získal rozsáhlý majetek. Měl však také velké štěstí, neboť v roce 1646 vymřela rodová linie bavorských Schwarzenbergů a on se tak stal držitelem jejich dědictví a vladařem hrabství Schwarzenberg. V roce 1654 jej přijali mezi sebe (inkolát) i stavové v království Českém. Již v roce 1658 dostal do zástavy panství Křivoklát s Krušovicemi. Vlastní majetek však získal v Čechách až roku 1660, kdy mu arcivévoda Leopold Vilém postoupil panství třeboňské. Splatil tím obrovské dluhy, které u Jana Adolfa měl. Nabytí Třeboně znamenalo počátek dalšího zakupování statků v Čechách. Již roku 1661 koupil Schwarzenberg panství Hlubokou, o rok později Mšec a palác na Hradčanech, v roce 1671 statek Radomilice u Protivína, 1672 Bzí a Branovice u Třeboně, 1675 panství Vlčice v severovýchodních Čechách, roku 1678 Žimutice a 1679 Nižburk u Křivoklátu. Tím položil základ k mocenskému postavení svého rodu v zemích českých.

Již z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že Jan Adolf patřil k předním mužům své doby. O jeho schopnostech a úžasné píli svědčí i rozsáhlá korespondence a obrovská písemná pozůstalost. Sám korespondoval v pěti jazycích - německy, latinsky, francouzsky, italsky a španělsky. Obdiv si však zaslouží především obsah těchto dopisů, který dokazuje, že kníže byl mužem širokého a hlubokého klasického vzdělání. Velmi však litoval, že pro pokročilý věk se již nemůže naučit česky, což měl jako držitel statků v Čechách za svoji povinnost. Nařídil však, že všichni jeho úředníci musejí dokonale ovládat oba zemské jazyky. Tedy jak němčinu, tak i češtinu. Stejně tak to platilo i pro jeho děti a celou rodinu. Jan Adolf I., který byl od roku 1644 ženat s Marií Justinou hraběnkou ze Starhembergu, měl z tohoto manželství sedm dětí. Rodiče přežila však kromě syna Ferdinanda ještě dcera Marie Arnoštka (1649 - 1719), která se roku 1666 vdala za knížete Jana Kristiána I. z Eggenbergu. Protože však její manželství bylo bezdětné a její prasynovec Jan Kristián z Eggenbergu také nezanechal potomky, získal celý majetek v čele s Krumlovem rod schwarzenberský. To se však již odehrálo až po smrti Jana Adolfa, který dne 26. května 1683 zemřel náhle v Laxenburgu u Vídně.