Zde získali přístup až ke královskému dvoru a stýkali se i s proslulým ministrem kardinálem de Richelieu. 0d roku 1631 si doplňovali své vzdělání tím, že cestovali po Německu, Holandsku, Francii a Itálii. Při návratu do vlasti se však v rodině odehrála tragédie, která Adolfův život zcela změnila. V Kolíně nad Rýnem totiž zemřel v roce 1836 jeho starší bratr František Hartrad. 0d té chvíle se všecky rodové ambice soustředily jen na Jana Adolfa.

Ačkoliv byl původně určen ke stavu duchovnímu a od roku 1635 dosáhl dokonce přijetí do řádu Johanitů a udělení komendy v Pomořanech, musel se nyní věnovat nástupnickým povinnostem a vstoupit do veřejného života. Zvolil si službu při rakouském císařském dvoře, a již roku 1637 byl potvrzen v hodnosti komořího. Brzy následovala skvělá úřední kariéra. Již roku l640 byl císařským říšským dvorským radou a členem císařské válečné rady. Brzy po tom vstoupil do služeb arcivévody Leopolda Viléma, biskupa olomouckého, jenž byl v roce 1647 jmenován místodržícím v Nizozemsku. Sem jej také hrabě Schwarzenberg doprovázel a setrval s ním zde celých šest let. Jeho kariéra se blížila k vrcholu. V roce 1648 se stal skutečným císařským tajným radou a o dva roky později dosáhl vysokého vyznamenání, španělský řád zlatého rouna.

V té době také končila jeho holandská anabáze a v roce 1653 se odebral definitivně do Vídně. Arcivévoda se mu za jeho služby skvěle odměnil. Před svou smrtí mu odkázal 250.000 zlatých a několik drahocenných gobelínů. Nyní si Schwarzenberg začal budovat kariéru v Rakousku. Jeho vliv neustále narůstal a brzy přehrál do té doby nejmocnějšího muže monarchie, knížete Václava Eusebia z Lobkovic. Skvělý 14. červenec roku 1670 mu přinesl povýšení do stavu říšských knížat podle práva prvorozenství a hrabství schwarzenberské prohlásil císař za "hrabství okněžněné". Přicházel jeden úspěch za druhým. Panovník jej v roce 1671 vyznamenal "velkým palatinátem", což byla výsada, jež mu dovolovala též povyšovat do stavu šlechtického a hlavně mohl razit vlastní mince. Tohoto práva užil však až roku 1682, kdy začal razit plně hodnotné dukáty a tolary.

Životní dráha hraběte a později knížete Jana Adolfa nebyla sice lehká, ale nesmírnou pílí a skvělými diplomatickými tahy získal rozsáhlý majetek. Měl však také velké štěstí, neboť v roce 1646 vymřela rodová linie bavorských Schwarzenbergů a on se tak stal držitelem jejich dědictví a vladařem hrabství Schwarzenberg. V roce 1654 jej přijali mezi sebe (inkolát) i stavové v království Českém. Již v roce 1658 dostal do zástavy panství Křivoklát s Krušovicemi. Vlastní majetek však získal v Čechách až roku 1660, kdy mu arcivévoda Leopold Vilém postoupil panství třeboňské. Splatil tím obrovské dluhy, které u Jana Adolfa měl. Nabytí Třeboně znamenalo počátek dalšího zakupování statků v Čechách. Již roku 1661 koupil Schwarzenberg panství Hlubokou, o rok později Mšec a palác na Hradčanech, v roce 1671 statek Radomilice u Protivína, 1672 Bzí a Branovice u Třeboně, 1675 panství Vlčice v severovýchodních Čechách, roku 1678 Žimutice a 1679 Nižburk u Křivoklátu. Tím položil základ k mocenskému postavení svého rodu v zemích českých.

Již z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že Jan Adolf patřil k předním mužům své doby. O jeho schopnostech a úžasné píli svědčí i rozsáhlá korespondence a obrovská písemná pozůstalost. Sám korespondoval v pěti jazycích - německy, latinsky, francouzsky, italsky a španělsky. Obdiv si však zaslouží především obsah těchto dopisů, který dokazuje, že kníže byl mužem širokého a hlubokého klasického vzdělání. Velmi však litoval, že pro pokročilý věk se již nemůže naučit česky, což měl jako držitel statků v Čechách za svoji povinnost. Nařídil však, že všichni jeho úředníci musejí dokonale ovládat oba zemské jazyky. Tedy jak němčinu, tak i češtinu. Stejně tak to platilo i pro jeho děti a celou rodinu. Jan Adolf I., který byl od roku 1644 ženat s Marií Justinou hraběnkou ze Starhembergu, měl z tohoto manželství sedm dětí. Rodiče přežila však kromě syna Ferdinanda ještě dcera Marie Arnoštka (1649 - 1719), která se roku 1666 vdala za knížete Jana Kristiána I. z Eggenbergu. Protože však její manželství bylo bezdětné a její prasynovec Jan Kristián z Eggenbergu také nezanechal potomky, získal celý majetek v čele s Krumlovem rod schwarzenberský. To se však již odehrálo až po smrti Jana Adolfa, který dne 26. května 1683 zemřel náhle v Laxenburgu u Vídně.