Adolf kníže ze Schwarzenbergu

Sedmkrát nadél dělené pole na čtyři stříbrné a čtyři modré pruhy tvoří jeden z rodových erbů knížat ze Schwarzenbergu. Jedná se o původní a nejstarší znak pánů ze Seinsheimu. Tak zní nejstarší jméno předků tohoto slavného rodu, který se roku 1660 zakoupil v Čechách. Rozdělení rodiny na dvě linie se událo roku 1802. Tehdy vznikla starší větev hlubocko- krumlovská a mladší orlická.

Posledním členem starší rodové linie v Čechách se stal Adolf Schwarzenberg. Narodil se 18. srpna roku 1890 a byl synem Jana Nepomuka (1860-1938) a Terezie rozené z Trauttmansdorffu. Dostal do vínku nevděčný úkol. Dvacáté století plné rozporů, válek a revolucí rozhodně nepřálo šlechtě a jejím tradicím a zvykům. Pryč byla doba feudálních privilegií a rytířské romantiky. Kdo chtěl obstát, musel být dostatečně vzdělán a nesmělo mu chybět ani nadání, talent a štěstí. Adolf Schwarzenberg měl všechny uvedené devizy, chyběla mu pouze ta poslední. Totiž - štěstí.

Po všeobecném vzdělání absolvoval gymnázium, jeden rok pobyl v Anglii a po vojenské službě vystudoval na Karlově univerzitě práva, která roku 1914 zakončil doktorátem. Okamžitě se však ocitl ve vřavě I. světové války a na blízkovýchodní frontě upadl do zajetí, ze kterého se vrátil až roku 1919. Po návratu do vlasti jej otec jmenoval generálním zplnomocněncem rodinného majetku. Ve dvacátých letech byla totiž vyhlášena 1. pozemková reforma. Jejím úkolem bylo vyvlastnit velký pozemkový majetek v zemi a převést jej do vlastnictví nových drobných držitelů půdy z řad zemědělců, obcí a také státu. Byl to především Adolf Schwarzenberg, který vedl za svůj rod složitá jednání se Státním pozemkovým úřadem a nakonec se mu podařilo zachovat v celku alespoň třetinu z bývalého majetku. Zcela vyvlastněny byly velkostatky Citoliby, Dlouhá Ves-Prášily, Jinonice, Mšec, Netolice a Třeboň, přičemž podstatně zmenšeny byly i velkostatky další. Zbylý majetek však nadále tvořil dokonale propojený a samostatně prosperující hospodářský celek, který se navíc pyšnil věhlasnou péčí o své zaměstnance, o jaké se našim odborářům dosud ani nezdá.

Po uklidnění poměrů se na zámku Colmar-Berg 28. října 1930 Adolf oženil s Hildou princeznou z Luxemburgu a Nassau. Oba manželé byli náruživými lovci a většinou žili v lovecké chatě ve Staré Oboře. Brzy je však uchvátila krása afrického kontinentu a tak v roce 1933 kupují farmu M´pala nedaleko Nairobi v Kenyi. Po smrti otce Jana se Adolf v roce 1938 ujal veškerého dědictví. Ještě stačil přijmout na svém zámku v Českém Krumlově prezidenta Edvarda Beneše a to bylo vlastně vše. Obsazení českého pohraničí nacistickou německou armádou rozdělilo některé velkostatky, takže část připadla Německu a část zůstala v ČSR. Hospodářské potíže z toho plynoucí není jistě třeba zdůrazňovat. Hitler tento problém vyřešil za Schwazenberga beze zbytku obsazením jeho okleštěné vlasti a konečně 17. srpna 1940 nechal celý schwarzenberský majetek zabavit gestapem.

Adolf Schwarzenberg spolu s manželkou emigroval do USA. Zde získal na Columbia-University doktorát filozofie, což "hodně imponýrovalo" Janu Masarykovi, jenž o tom psal ve svém dopise z 8.10.1945. Československý ministr zahraničí se také velmi pochvalně zmiňoval o skutečnosti, že Adolf Schwarzenberg finančně podporoval protinacistický odboj doma i v zahraničí a exilová vláda v čele s dr. Benešem mu byla mnoho povinována. Návrat do vlasti se však nekonal a vděk, jak je u nás obvyklé, také ne. Ten se totiž v Čechách nikdy příliš nenosil. Na místo toho rozpoutal levicový tisk kampaň zvanou "Boj o čtyři miliardy". Tak vysoko byl v roce 1947 ceněn český schwarzenberský majetek. Výsledkem pečlivě připravené akce byl tzv. "Lex Schwarzenberg"- zákon, který bez náhrady vyvlastnil celý schwarzenberský majetek a jehož autory byli poslanci sociální demokracie. "Vítězný únor" pak tuto skutečnost již jenom zpečetil. Útrapy, které musel JUDr. Adolf Schwarzenberg po dlouhá léta snášet, pronásledování gestapem po Evropě, doba emigrace a nakonec i ztráta většiny rodového majetku, to vše silně podlomilo jeho zdraví. Dne 27. února roku 1950 zemřel v Itálii bez dědice jako poslední člen starší rodové linie.